První hodiny jsem vyrobil v roce 1997. Byl to modrý trojúhelník. Nemá smysl hledat složité důvody, které mě "donutily" k výrobě hodin. Hodiny jsem chtěl mít ve svém pokoji odmalička a vědět "kolik je" bylo asi pro mne důležité. Patřím k těm, kteří buď přijdou někam přesně nebo nepřijdou vůbec. Nedokážu kamkoli přijít pozdě, to už se musím hodně snažit. A to je asi ta posedlost časem. Ve své touze po vlastních hodinách jsem tedy koukal, zda se mi nějaké zalíbí. Bylo to špatné. Tedy upřímně řečeno, dneska se mi to zdá špatné taky, ale není to tak nudné jako dřív. Hodiny, které jsem vídal v obchodech mi opravdu nic neříkaly. Nejsem příznivcem starožitností nebo pseudostarožitností - tím pádem se pro mne okruh výběru hodin dost zužuje. A retro v mém dětství také ještě moc neletělo. Ono to sice bylo "retro", ale čekalo teprve až se "retrem" stane. Ano, jedny hodiny jsem viděl pěkné, ale ty zase byly drahé... Takové jednoduché, barevné, geometrické. To se mi líbilo. Oproti těm suchým modelům konečně nějaké zpestření. Už nějaký čas jsem měl představu hodin ve tvaru modrého trojúhelníku. Měl jsem i hrubou představu jak takový trojúhelník udělat. Ale jak ho vyměnit za cédéčko na reklamních hodinách? Netušil jsem tehdy jak snadno lze obyčejný qartzový strojek rozebrat a tak jsem cédéčko ze strojku doslova vylámal. Trojúhelník jsem vyřízl z plastové podložky na modelování, ale protože jsem chtěl mít strojek uprostřed, musel jsem trojúhelník ještě rozpůlit, pak zhotovit vybrání v místě strojku a poté obě poloviny ze strany do strojku nasadit a spojit. Spoj byl vidět, tudíž jsem musel ještě tmelit a brousit (stejně je pořád vidět:). Celé hodiny jsem pak nastříkal na modro. A to vše za přítomnosti ručiček ( protože jsem nevěděl jak je sundat ) ... Tento technologický postup mi s odstupem času připadá ... no , co Vám budu povídat :) Šílená pakárna to byla. Ale byly to moje první hodiny !

Na obrázku vpravo vidíte výsledek. Ta kytička tam původně nebyla a vůbec nevím proč jsem ji tam dal, ale už se mi ji nechce sundavat

Vzhledem k prvnímu úspěchu (tím mám na mysli svůj soukromý úspěch) vznikají další hodiny. Tak jedny za dva měsíce. Pro sebe, pro známé, pro členy hodiny(rodiny). V tomto období jsem si nevedl žádné přesné záznamy o výrobě a navíc jsem neměl foťák. Přesto se můžete níže na pár výrobků z tohoto časového období podívat. Jako modelář zvyklý stavět to co pro mne už někdo připravil jsem byl najednou fascinován možností udělat si většinu díla podle sebe. Hodiny mají navíc tu výhodu, že vložením baterie dostávají další smysl. Prostě se hodí ...

		vojenské hodiny z mapy (školní atlas) nalepené na kartonu -vojáci dokola, jeden jede na minutovce		prasátko, původně 4-nohé.
		romantická náves s trávníčkem ze smirkového papíru...

Není-li rodina příliš rozvětvěná a všichni známi už jsou obdarováni, je načase přemýšlet kam výrobu hodin směřovat dál. Buď budu vytvářet svou soukromou sbírku a možná i budu chválen jakého to mám hezkého koníčka nebo se pokusím hodinářství zkomercionalizovat. Výhodou druhé varianty je, že budu-li chtít hodiny vyrábět na prodej, svou soukromou sbírku vytvořím tak jako tak. Při neustálem zkoušení výrobek zlepšit a prodat je větší šance bavit se. I když s rizikem, že nakonec o moje výrobky zájem nebude.Proto jsem vsadil na začátku na jistotu. Udělal jsem pár hodin v podobě žlutých domečků. Jako tehdejší člen hudební skupiny Už jsme doma, která má takový žlutý domeček ve svém logu, jsem předpokládal úspěšný prodej hodin spolu s ostatním artiklem jako jsou cédéčka a trička, případně další předměty, které si fanoušci hudebních skupin pořizují.Hodiny - domečky se skutečně prodávaly. Odhaduji to celkově tak na 40-50 kusů.Byla to má první malosériová výroba. Konstrukce byla velmi jednoduchá. Základ hodin z plastu, na něj nanesena samolepící fólie. Nejdřív žlutá základní barva a pak černé obrysy domku. Černé obrysy jsem si nechal vyřezat na plotru. (to je taková mašina, která řeže přes počítač samolepky, ale to si kdyžtak vygooglujte)Opět jsem použil osvědčené strojky z hodin z IKEA, včetně ručiček, které jsem jen zkracoval dle potřeby. Nevyužité ciferníky hodin se mi ovšem doma začaly hromadit.

Na obrázku vpravo vidíte výsledek. Ta kytička tam původně nebyla a vůbec nevím proč jsem ji tam dal, ale už se mi ji nechce sundavat

Výroba domečkových hodin tvořila v letech 1999 - 2001 hlavní náplň mého tehdejšího hodinářského výrobního programu. Ověřil jsem si, že hodiny jsou prodejné, vypadají vcelku profesionálně a výroba je zvládnutelná v nenáročných podmínkách. Touto cestou bylo možné jít dál. Není to ale cesta, kterou jsem hledal, protože bych de facto dělal to samé co mě často od většiny nástěnných hodin odrazuje - tedy vytvářel jednoduché kompozice typu "strojek-placka-ručičky". Taková je naprostá většina nástěnných quartzových hodin. Tedy jednoduchých hodin osazených strojkem na baterii s omezeným výběrem ručiček. Lákalo mě hodiny skládat spíše jako stavebnici, která se zvyšujícím se počtem dílů může vytvořit dojem bohatší kompozice. Lákalo mě zkusit jiné materiály. A v neposlední řadě jsem chtěl začít dělat i originální ručičky. Tam je totiž sterilita a nenápaditost většiny nástěnných hodin dostupných v obchodech nejvíc vidět.

2002 Rok 2002 přinesl větší množství takových experimentů v duchu obohacování jednotlivých částí hodin. Menší zdržení znamenalo snad jen koupení digitálního foťáku v létě téhož roku. Fascinace digitální fotografií odsunula hodinaření na nějaký čas na vedlejší kolej. Ale také je pravda, že díky tomu jsem měl dostatek materiálu na vytváření různých počítačových koláží, které se později také staly oblíbeným prvkem při tvorbě vzhledu ciferníků. Na konci roku se karta znovu obrátila ve prospěch hodinaření hlavně díky nářadí, které jsem si pořídil. Nová vrtačka, ještě jedna jiná nová vrtačka, svěrky, řezací podložka, řezací načiní značky OLFA, atd. atd... Nástroje jsem si nejen se zálibou prohlížel, ale naštěstí je začal i používat. Bylo kolem Vánoc, já byl doma sám. To se to pracovalo ... Na dalších obrázcích jsou hodiny z tohoto plodného období.

Jako vyučený letecký mechanik jsem považoval za svou povinnost vyrobit co nejdříve i hodiny s leteckou tématikou. Na těch vlevo jsem možná poprvé zkusil co dokáže utáhnout vteřinová ručička. Model letadýlka ze sirky jí dával zabrat. Ale zvládla to... (pomohl jsem jí malým protizávažím)Pozadí hodin tvoří fotka dvou zkřížených stop letadel na obloze.

Na hodinách "ROBUTEK" jsem poprvé použil vrtulku místo vteřinovky. A udělal svou první "krabici" na hodiny

Hodiny "THYMOLIN" vznikly s pomocí nápisů vystřižených ze starých časopisů.

Část hodinové sbírky na přelomu let 2002-2003.

2003 Na začátku roku 2003 pokračuji s chutí ve výrobě dalších a dalších hodin. Ta chuť je velká. Děsně mě to baví. Pak se ale stane něco výjimečného. Při výrobě hodin "RANDEZ-VOUS" se dostaví pocit, proti kterému je i radost nebo spokojenost pouhou chudou příbuznou. Je to něco jako zhmotnění krásného snu. Člověk si představuje něco nesmírně blízkého a najednou se toho může téměř dotknout. Asi nemá cenu abych to tu dál popisoval, když je to stejně nepopsatelné. Nejspíš každý něco takového zažije v činnosti, které se intenzivně věnuje. Je to odměna a motivace. Odměna za chuť a snad i trpělivost. A motivace pro další období, které už nebude tak lehké jako ten úplně bezstarostný začátek. Tak to alespoň vidím z odstupem času. Vím, že na přelomu roku 2002 a 2003 se mi dálo něco úžasného. Byl jsem ve vleku hodinářské vášně. Tehdy jsem se ještě držel káry a nechával se vozit. Bylo jasné, že se úlohy za chvíli vymění a táhnout budu muset já. Na dalších obrázcích jsou hodiny z tohoto plodného období.

V rámci euforie jsem si i poprvé dovolil rozebrat hodinový strojek a začal přemýšlet k čemu by se taková pitva mohla hodit.

První RANDEZ VOUS - hodiny, ve kterých se stal sen skutečností

Nebudu zde uvádět všechny další hodiny, které v tomto období vznikly. Nebo možná ano, ale až někdy jindy. Důležité je, že někdy zjara do mě vjela neodolatelná touha se prosadit na volném trhu. Vzal jsem jedny hodiny, vložil je do igelitové tašky aby se cestou neušpinily a vyrazil jsem. Patrně jsem vystřídal pár hodinářství a prodejen s dárkovými předměty, než jsem došel do obchodu, kde se stala zásadní událost a kde skončila pro ten den má trasa. Ještě bych chtěl ukázat o které hodiny se jednalo. Jsou na obrázku níže.

Dodnes mi není úplně jasné proč jsem vybral zrovny tyhle hodiny na svou první "promo" cestu. Zřejmě v tom byla snaha zvolit něco neutrálního a optimistického aby byla větší šance na úspěch, což byla samozřejmě nesmyslná strategie. Měl jsem vzít Randez Vous nebo třeba Express, hodiny s 60 novinovými titulky, které se dají otáčet a číst. To už je ale dnes jedno. Tak když jsem došel do onoho hodinářství, šéf zrovna rozmlouval u pultu s kolegou hodinářem. A já si vynutil trochu pozornosti a vytasil z igelitky své hodiny. Že jako takové podobné dělám a rád bych je prodával nebo vůbec věděl co si o tom kdo myslí. Zejména co si o tom myslí lidé od fochu. Hodinář vzal mé hodiny a beze slova je ukázal kolegovi. V tom výrazu bylo řečeno :" Tak se podívej, co tady ten chlapík chce prodávat. Můžu to vůbec brát vážně ?! To si snad dělá srandu." Moc nevím co bylo dál, vyšel jsem z toho hodinářství totálně zničen.

pan ŠESTKA přichází První co mě napadlo po odchodu z hodinářství - "musím dát hodinám jméno". Dát jméno tomu co dělám. moc dlouho jsem nepřemýšlel. Volba padla na "sestka". Slovo, které v mém případě není v první řadě číslo a použití háčku nad prvním "s" je tak trochu diskutabilní. Váže se k tomu příhoda, která vše vysvětlí. Několik let zpátky, cca v roce 1998 jsem se jako člen kapely Už jsme doma vracel spolu s ostatními spoluhráči z turné po USA a Kanadě. Let to bývá dlouhý a nejeden pasažér si ho krátí konzumací alkoholu. Toto pravidlo přežití dodržovali cestou z New Yorku do Paříže i někteří členové kapely. Když jsme pak v Paříži přestupovali na letadlo do čech, probíhaly nějaké procedury z pasama a během nich jakási pracovnice letiště četla jména nahlas z našich pasů. Nevím už proč, ale to je jedno. Moje jméno (čejka) přečetla jako "sestka". Nad tím by se asi střízlivý nepozastavil. Snad by se trochu pousmál, jenže náš bubeník dostal záchvat smíchu končící slzami. Pak už jsme se pochopitelně řezali všichni. Minul zase nějaký čas a já si slavnostně zakládal svou první e-mailovou adresu. Nějak mě napadlo dát si před zavináč "sestka". Jsem imunní vůči přezdívkám, nikdy jsem žádnou neměl, ale slovo "sestka" už je od té doby se mnou spojeno. No a jsme zpět u názvu hodin - volba padla na SESTKA. Druhá věc, která člověka napadne když už má jméno "firmy" je logo. Zde jsou jeho počátky.

jak vznikalo logo SESTKA

Zde je dochován pravděpodobně první ruční pokus o uchopení loga. Bylo jasné, že přes kaligrafii cesta nepovede ... (19.4 2003)

Ale ani ranné pokusy na počítači nedopadly úplně podle představ. Tohle je první. (26.duben 2003)

Další z dochovaných návrhů (duben 2003)

S prvními májovými deštíky však najednou spadl z nebe pan Šestka (3.5 2003)

Použil jsem postavu muže ze sousoší na pražském Vítkově. Musel opustit svou rodinu (ženu s dítětem) aby se mohl vydat vstříc ještě světlejším zítřkům, než pro které byl nejspíš předurčen. Socha se tuším na Vítkov po jedné z rekonstrukcí celého památníku už nevrátila. Fakt s tím nemám nic společného !

Začal jsem vymýšlet i první hesla a slogany 14.5 2003

Zde logo s rozervaně rozevlátým ciferníkem (červenec 2003)

Občas se to obešlo i bez pana Šestky (červenec 2003)

Zde logo střídmější a vyčištěnější (červenec 2003)

Manželku inspektora Colomba nikdy nikdo neviděl, paní Šestkovou ano. (červenec 2003)

Firemní grafika se rozjíždí na plné obrátky. Na obrázku vlevo je tzv. "trojka" (ta úplně první s názvem "kremrole a kladivo"), kterých vzniklo několik desítek a které se zabydlely na nejednom propagačním materiálu nástěnného času. (červenec 2003)

A samozřejmě WWW!!! ...na sebe nenechala dlouho čekat... (srpen 2003)

zpět do sekce CO JE SESTKA zpět na HLAVNÍ STRANU